Komunikace

Rozhovor: Policejní psycholog o stresu na pracovišti

Mgr. Rostislav Bezděk, vystudoval psychologii na FF UK, mnoho let působí jako policejní psycholog a nám poskytl krátký rozhovor na téma stresu. Mnoho posledních studií poukazuje na fakt, že je to právě stres v práci (a z práce), který na nás nechává nejhlubší stopy a ovlivňuje náš život. Nakonec v práci trávíme velkou část našeho života. Zeptali jsme se, co můžeme dělat proto, abychom si i přes náročné zaměstnání (nebo mnoho zdrojů stresu na pracovišti) mohli užívat krásný a spokojený život.

Jak jste se dostal k tématu stresu, konkrétně stresu na pracovišti?

Tato problematika se stala součástí mé práce, když jsem v r. 2010 nastoupil na pozici policejního psychologa po deseti předchozích letech jako policista. Tehdy jsem se začal setkávat s klienty, které trápily různé problémy, ale stres byl jejich společný jmenovatel, i když to tak zprvu nevypadalo nebo tomu tak neříkali. Přicházeli s depresemi, úzkostmi, konflikty, nespavostí apod. Současně jsem celá předchozí léta měl možnost pozorovat lidi, kteří se se stejnými pracovními situacemi vyrovnávali různě. Někteří získali tiky, někteří jimi procházeli s lehkostí. Pátral jsem po tom, v čem jsou ti odolní lidé jiní a jaké strategie lze od nich pochytit. Kurz stres managementu je výsledkem tohoto pátrání.

Je pravda, že výzkumy prokazují, že stres na pracovišti negativně ovlivňuje pracovní výkonnost a častější nemocnost? Jeffrey Pfeffer ve své knize uvádí, že nejčastější příčinou stresu jsou podle řady studií poměry na pracovišti, a že nespokojení a vystresovaní pracovníci jsou méně výkonní, častěji nemocí a logicky i častěji dávají výpověď, tedy zvyšují fluktuaci podniku. Tím samozřejmě ve výsledku trpí zaměstnavatel, který přichází o dobré zaměstnance. Ale s problematickým kolektivem, náročnými vedoucími nebo celkovou firemní kulturou nebo návaly práce člověk sám nic neudělá. Když nemůžeme změnit příčinu, je možné na tom vůbec něco změnit?

Souvislost mezi stresem a oslabenou imunitou a vyšší nemocností potvrdila už řada výzkumů. Asi by bylo dobré rozlišovat, kde zaměstnavatel nebrání, přispívá nebo přímo vytváří a zneužívá zbytečného nadměrného stresu k dosažení krátkodobých výkonů, ale za cenu dlouhodobých následků pro zaměstnance i zaměstnavatele. Pak jsou ale i zaměstnání,  které stresující jsou a budou, protože to vyplývá z jejich povahy a někdo je dělat musí, jako třeba urgentní medicína. Vždy máme na výběr ze tří možností – change it, take it or leave it, neboli změť to, přijmi to nebo to opusť. Důležité je si tu otázku položit, vybrat si a zaujmout postoj. Stres není něco, co se odehrává tam venku, ale je to stresová reakce, která se odehrává v naší hlavě, resp. těle. Do velké míry je tedy na nás, jak necháme na sebe stres působit. Odolnost vůči stresu je dnes kompetence, která je vyžadována v kdejakém pracovním inzerátu, takže osvojení si dovednosti zvládat stres je dobrou profesní i zdravotní investicí do sebe.

Lze  vůbec se stresem účinně pracovat nebo jsou to všechno takové psychologické poučky a triky, jak nalákat zákazníky na téma, které je trápí?

Správně říkáte pracovat. Můžou být sice situace, kdy pouhé porozumění této situaci, kterému říkáme náhled, má výrazný efekt. Často je ale třeba vyvinout úsilí ke zbavení se nějakého návyku, který nás do stresu dostává a vytvoření jiného a tento opakovat a opakovat. To je ostatně důvod, proč se prodává tolik knih o osobním rozvoji. Nestačí je totiž pouze přečíst a najít se v nich, ale opravdu ta doporučení dělat. A na tom hodně lidí selhává.

Jak vy sám se vyrovnáváte se stresem? A jaký druh stresu nejčastěji při své práci zažíváte?

Asi jako každý, i já se potkávám se stresem, způsobeným novými situacemi. Můžou to být veřejná vystoupení, rozhovory do médií, krizové intervence, které jsou vždy těžké v tom, že jsou pokaždé jiné a vždy jsme s lidmi v těch nejhorších okamžicích jejich života, nejčastěji, když jim zemře někdo velmi blízký. Činnosti, které jsme nikdy nedělali, působí jako ohrožení – nevíme, jestli máme dostatečné dovednosti se se situací vypořádat a strach, co by bylo, kdybychom selhali.

Jak jste se s tím naučil pracovat a proč?

Ze zásady se těmto situacím nevyhýbám, ale beru je jako výzvu. Vytvořil jsem si návyk se na tyto situace dobře připravovat. Nejenom odborně, ale díky tomu, že mám velmi živou představivost, si už v hlavě odehrávám scénáře, jak to asi proběhne. Říká se tomu imaginace. Tím, že si představuji zdárný průběh se všemi detaily všemi smysly, imaginaci řídím a začínám se na situaci těšit. Získám tak potřebnou jistotu, že ať se stane cokoli, budu připravený.

Na čem na sobě vnímáte změnu, když se stresem pracujete?

Pocitově v tom, že měním ten nepříjemný stres, tzn. distress, na pocitově příjemný, tzv. eustress. Situace zůstává stejná, ale pomocí různých technik měním svoje vnitřní nastavení tak, abych to prožíval příjemně.

Vnímá to i vaše okolí a jak?

Myslím si, že ano. Pokud je člověk uvolněný, působí příjemněji a je kreativní. Lépe se myslí, takže v mém případě, např. když dělám školení, mám spoustu nápadů, vymýšlím příklady a dělám vtipy.

Kdybyste s těmito zásadami nepracoval, v čem myslíte, že by váš život byl jiný?

Asi bych se trápil zbytečnostmi, tak jak to denně vidím kolem sebe. Přitom na drtivou většinu situací není až tak těžké najít řešení, stačí jen umět zaujmout správný postoj. Slyšel jsem jednou od kolegů hlášku, která mě rozesmála – „ono to nějak dopadne, když ne dobře, tak špatně určitě“. Má to blízko k technice „katastrofický scénář“, o které si v kurzu také říkáme.

Když se tyto informace snažíte předat účastníkům svých kurzů (aktuálně Stress Management), myslíte, že na to stačí pár hodin? Je možné za tak krátký čas změnit svoje návyky?

Těch pár hodin stačí určitě na to, podívat se na stres z trochu jiného úhlu, než se obvykle povídá, a zároveň si projít přehled možných technik, co se s tím dá dělat. To, co se bude dít dál, je pak na každém účastníkovi, protože správně pochybujete - za tak krátký čas není možné měnit návyky, které jsme si vytvářeli roky. K dispozici dávám účastníkům pracovní materiály, ve kterých jsou uvedené všechny techniky spolu se cvičeními, která pomáhají tyto návyky vytvořit, ale opět pouze pod podmínkou, že je dotyčný bude opravdu dělat.

Čím myslíte, že může pro naši klientelu být tento kurz užitečný? Co myslíte, že trápí státní zaměstnance?

Stres je mé téma, takže roky sleduji každý článek v časopise, na který narazím, rozhovory v televizi, na internetu aj. a je jich opravdu hodně. Zároveň je však pravdou, že z velké většiny nám jen řeknou, co je to stres, co všechno nás může stresovat a jaké má negativní důsledky. Řešení, pokud je nějaké vůbec zmíněno, se omezuje na doporučení typu odpočívejte, mějte koníčky apod. Tomuto ve svému kurzu věnuji maximálně 30 minut. Zbytek věnuji tomu, co opravdu s tím. Stresová reakce vzniká, když je něco z nás ohroženo a náš mozek to vyhodnotí, že je třeba se to připravit. Dnes málokdy je ohrožen přímo náš život, naopak nám často mozek vyhodnocuje jako ohrožení banální situace typu dopravní zácpa, kritika, aj. Léta jsem u Policie ČR vyšetřoval zločiny a mám rád detektivní práci. Preferuji řešení příčin stresu, proto bývá důležité odhalit, co že je to v nás vlastně ohroženo, a to bývá někdy také detektivní práce. V kurzu poskytuji návody, jak  na to.

To, co často trápí státní zaměstnance, se dost pojí s faktem, že se jedná o nevýrobní sféru, tzn. chybí přímá návaznost na nějaký měřitelný zisk. Chybí tak zpětná informace o tom, jak si vedeme, ať už přímo, nebo zprostředkovaně nadřízeným. To vede k demotivaci. Objevuje se také nemožnost dostatečně využít svých schopností, nedostatek příležitostí nebo nezájem pro svou iniciativu, a to je velmi důležité, protože vzniklá frustrace může být velmi stresující, podobně jako pro lva v kleci. Dokonce to má svůj vlastní název – boreout syndrom. V druhé polovině života nabývá na důležitosti smysluplnost práce, a ta se někdy může vytrácet pod návalem byrokracie nebo jen pouhou rutinou, pokud není součástí firemní kultury s tímto tématem pracovat. To  vše jsou přitom předpoklady pracovní spokojenosti a nespokojenost může vést ke stresu. V kurzu si říkáme, jak se zbavit stresu, když situaci nemůžu ovlivnit.

Jakou máte osobní zkušenost – jak vaši klienti nebo posluchači vnímají, co se o stresu dozví na vašich seminářích?

Protože se rád držím faktů, pomocí dotazníků jsem zjišťoval, co posluchače z kurzu nejvíce zajímalo, co jim bylo nejvíce přínosem. Vyplynulo z nich, že každého oslovilo něco jiného a tak to také musí být. Kurz je přehledem různých technik práce se stresem, které se hodí nejen na různé situace, ale i různým osobnostem. Cílem není osvojit si všechny, ale třeba jen jednu, dvě nebo tři, ale ty opravdu dělat a vytvořit si z nich návyk.

Zpracovala: Mgr. Hana Dvořáková